Narodil se 8. září 1841 v Nelahozevsi do rodiny řezníka Františka Dvořáka a jeho manželky Anny. Antonín Dvořák byl nejstarší z jejich 9 dětí. Už v 6 letech začíná hrát na housle. V 16 odchází do Prahy studovat na varhanické škole.
Do roku 1871 působil v orchestru Prozatímního divadla, kde hrál na violu. na pozici dirigenta v té době působil sám Bedřich Smetana. Aby si přivydělal, poskytoval také soukromé lekce na klavír. Tak se také seznámil se svou budoucí manželkou Annou.
V roce 1892 byl zakladatelkou americké národní konzervatoře v New Yorku pozván do USA, aby se stal ředitelem této instituce. Jeho pobyt ve Spojených státech amerických v letech 1892–1895 mu přinesl další pocty a definitivně i světovou proslulost. Během jeho pobytu jej doprovázel česko-americký houslista Josef Jan Kovařík, se kterým se Dvořák potkal v Praze. Kvůli problémům s vyplácením honoráře se však Dvořák nakonec vrátil do Prahy, svou roli v tom ale sehrála i jeho stále stoupající prestiž v Evropě a stesk po domově.
Po návratu z Ameriky pobýval především ve Vysoké u Příbramě. Právě zde pak složil dvě ze svých nejznámějších oper – Rusalku a Armidu. V roce 1895 se stává profesorem na Pražské konzervatoři.
V tu dobu byl již znám po celé Evropě. Na přelomu století ho rakouský císař František Josef I. dokonce povýšil do šlechtického stavu jako rytíře. Stal se tak členem Panské sněmovny Říšské rady ve Vídni. Téhož roku se stal také novým ředitelem Pražské konzervatoře.
Antonín Dvořák zemřel po pěti týdnech nemoci dne 1. května 1904 na mozkovou mrtvici. Byl pohřben na Vyšehradském hřbitově.